Hodnocení vlády Bohuslava Sobotky
tisková zpráva, 20.1.2016, Praha, Grémium platformy Zvonečník
Zelený kruh v roce 2015 hodnotil vládu Bohuslava Sobotky v lednu a červnu horší trojkou a v prosinci čtyřkou (viz odkaz). Vládu Petra Nečase hodnotil v předpokládaném poločase (a ne známkou) a na konci horší čtyřkou. Ministr Tomáš Chalupa si odnesl pětku jako nejhorší ministr vůbec, zatímco ministr Richard Brabec po roce horší trojku.
Hodnocení Zeleného kruhu (ZK) pokládáme více za emotivní, než objektivní. Podle našeho hodnocení vláda může vyjít na dvojku. Výraznější organizace ZK prosazují politiku důsledně protijadernou, stavící na odporu proti spalovnám odpadů a na účasti členských organizací v rozhodovacích řízeních. Jenže protijaderná energetika může jít proti přednostnímu snižování využívání uhlí. Ani v příkladném Německu nedošlo v postfukušimském období k radikálnímu snížení emisí, a to přes robustní rozvoj obnovitelných zdrojů. Česká vláda se může pochlubit úspěchy v oblasti předcházení odpadů. I když by to v hierarchii nakládání s odpady měla být priorita, hodnocení ZK prostě pominulo řešení darování potravin potravinovým bankám, vznik koncepce předcházení odpadů a podporu odborných konferencí zaměřených na předcházení odpadů. Vláda v Česku také jednoznačně odmítá těžbu zlata a břidlicových plynů. Negativní hodnocení ZK k účasti veřejnosti na rozhodování se opírá spíše o případy přístupu úředníků, na vládní úrovni má větší význam vznik a fungování Rady pro udržitelný rozvoj.
Za pozastavení stojí zejména hodnocení ministrů životního prostředí. Nejhorším ministrem byl hodnocený Tomáš Chalupa. Jestliže u jeho hodnocení ZK zmiňuje alespoň rozjezd Nové zelené úsporám, ve skutečnosti tento program rozjel a zablokoval Pavel Drobil. Jako ministr Drobil začal radikální přeměnou MŽP k horšímu (s tím, že to není žádné ministerstvo ekologie) a nakonec skončil v souvislosti s korupční kauzou. Pokud by vydržel do konce volebního období, tak by dnes (v souladu s tehdejším volebním programem ODS) žádné MŽP neexistovalo. Vezměme ale také ministra Martina Bursíka. Ten dostal v roce 2011 cenu Josefa Vavrouška "za formulování a obhajování moderní politiky ochrany životního prostředí, prosazování energetických úspor a rozvoj obnovitelných zdrojů energie v České republice". Jenže v řadě věcí přímo selhal:
Například se zasadil o vyšší ekologické poplatky na staré ojetiny, které ekonomicky zablokovaly vyřazování těch nejkouřivějších z provozu. MŽP by mělo tento přístup změnit, ale ani sám ZK po změně nevolá (naopak v minulosti mnozí u zavádění těchto poplatků asistovali). Ministr Bursík také špatně provedl ekologickou daňovou reformu, která pro ty, jichž se přímo dotkla, rozhodně nebyla výnosově neutrální a uhlí zůstalo ekonomickým topivem. Ani Zelená úsporám nebyla revoluční novinkou, protože energetické úspory zavedl již dřívější program Panel. Prosazování rozvoje obnovitelných zdrojů u Martina Bursíka platí v Zelené úsporám, ale nejvíce se za jeho ministrování rozvinula fotovoltaika díky zákonu o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Tento zákon a rozhodování o nových instalacích se dlouho nechávaly být beze změn, přestože docházelo k boomu fotovoltaických elektráren na polích a vědělo se, kolik se na energii z nich má připlácet. Extrémní podpora v této éře tento obnovitelný zdroj zdiskreditovala. Ministr Bursík také přímo vyzýval k odstavení Temelína. To by blokovalo útlum těžby a výroby elektřiny z uhlí. Ministr Bursík bez odporu souhlasil se zrušením resortního výzkumu MŽP prostřednictvím projektů vědy a výzkumu. Prosazoval také radar v Brdech a neviděl přitom žádnou souvislost s životním prostředím. Současná vláda zde vyhlásila CHKO a podobné stavby zde nebude možné stavět. Zajistil také personální zemětřesení na ministerstvu, které je Rekonstrukcí státu (k níž patří také ZK) bráno jako negativní úkaz.
Ministr Richard Brabec za sebou zatím nemá žádné zásadní pochybení. Neradikálně, ale diplomaticky se zasazoval o neprolomení severočeských limitů těžby uhlí. Za připuštění prodloužení možnosti těžby na dole Bílina polostátní firmou bylo nakonec jednoznačně vládou odmítnuto pokračování kontroverzní a nepotřebné těžby na lomu ČSA. Zasazuje se o podporu úspor a obnovitelných zdrojů energie. A to po době pravicových vlád, kdy se obnovitelné zdroje staly sprostým slovním spojením. Vytknout mu lze ovšem umožnění podpory Kotlíkových dotací na kotle na uhlí - to jsou sice decentralizované zdroje energie, ale rozhodně neodsířené a potažmo zdroj velmi škodlivých emisí. Je proto velmi vhodné dále řešit ekonomickou výhodnost použití dřeva proti uhlí, případně uplatnit zákaz spalování uhlí s obsahem síry nad 0,5% v neodsířených zdrojích.
Řadu věcí je také nutné řešit v Čisté mobilitě, nejen plynofikaci a elektrifikaci vozů (což bylo její náplní dlouhá léta). Čím se MŽP moc nezabývá a na řadu konkrétních řešení upozorňuje přímo Zvonečník - naopak ZK zdůrazňuje podporu cyklistiky, což považujeme za samozřejmost a zásadní význam pro její rozvoj mají obce. Vládě se podařilo prosadit novelu zákona o posuzování vlivu na životní prostředí (čekání na uvedení české legislativy do souladu s evropskou trvalo téměř 10 let a bez toho hrozilo přímé zastavení evropských dotací ve výši až 100 miliard korun) a zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (s posílením významu inspekce životního prostředí), dále připravila a předložila do poslanecké sněmovny návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny sjednocující péči o národní parky. Vláda si od ZK odnáší dobré hodnocení za vyhlášení CHKO Brdy a za strategii k adaptaci na změnu klimatu. Snad se jí také podaří zavést program "modrá úsporám" zaměřený na podporu adaptací proti suchu a plýtvání s pitnou vodou.
V hodnocení ZK by ale vláda měla zároveň vnímat řadu důležitých upozornění:
*Potřeba řešit problémy smrkových monokultur, přemnožené vysoké zvěře a těžby dřeva prováděné na holo a bez ponechání mrtvého dřeva.
*Zhoršení dostupnosti Programu rozvoje venkova pro ekologické zemědělce. Plán rozvoje ekologického zemědělství do roku 2020 počítá jen s 3% podílem biopotravin na celkové spotřebě potravin a jen pětina orné půdy by měla být v ekologickém režimu.
*Časová tíseň pro antifosilní zákon.
*Chybějící legislativní opatření proti smogu - například kontroly lokálních topenišť (s tím již ale novelu zákona o ochraně ovzduší vláda schválila a nyní o ní rozhoduje parlament) a možnost obecního zákazu spalování hnědého uhlí. Nedá se ovšem říci, že domácí kontroly nenarážejí u samotné veřejnosti. Efektivnější a systémovější mohou být jiná řešení, zejména posílení ekonomické výhodnosti palivového dřeva a zákaz spalování paliv s obsahem síry nad 0,5% v neodsířených zdrojích, případně emisní kontroly komínů s drony proti spalování plastových odpadů.
*Snižování cílů v recyklaci a podpora krajských plánů směřujících k výstavbě spaloven. Ve skutečnosti ale mají krajské plány vyjít až z toho celorepublikového. Hodnocení také pomíjí, že vláda řeší problém využití bioodpadu a jeho třídění je již pro obce povinné. Vláda má také strategii předcházení odpadů, vyřešený je problém darování potravin bez DPH potravinovým bankám a připravována je jejich finanční podpora. Většina obyvatel také třídí obaly, zlepšuje se dostupnost kontejnerů pro třídění, rozvinuté jsou osvětové akce (zlepšila se i podpora neziskových organizací). Kdo více třídí, měl by také ušetřit na svozu směsného odpadu.
*Ministerstvo pro místní rozvoj údajně chce připravovanou novelou stavebního zákona zrušit povinné veřejné projednávání jak v rámci procesu EIA, tak i při povolování staveb. Žádný takový návrh ale nebyl postoupený do legislativního procesu.
K hodnocení vlády ZK se blíže dostaneme také při debatě "Účast veřejnosti" 1. února 2016 v Lidovém domě (viz pozvánka).
ilustrační foto Ekolist.cz a Wikipedia